Umístění autonomního hlásiče požáru

Autonomní hlásič požáru je jednoduché zařízení, které obsahuje v jedné krabičce všechny komponenty potřebné pro spolehlivou detekci kouře a vyvolání poplachu - zvukovým signálem. Ačkoliv jejich užívání není v českých domácnostech na rozdíl od zemí západní Evropy ještě příliš rozšířeno, jde o finančně dostupné zařízení s jednoduchou instalací. Hlásič požáru dokáže fungovat "autonomně", tedy nezávisle na jiných zdrojích energie, stačí mu běžné baterie.

Čidla hlásiče dokáží požár včas detekovat a silným akustickým signálem na něj upozorní uživatele domácnosti, kterým tak umožní nebezpečí zlikvidovat již v zárodku či ohrožený prostor včas opustit a přivolat hasiče. Ze zkušeností záchranářů plyne, že právě včasné zjištění požáru je rozhodující pro záchranu lidských životů a hlásiče požáru tak výrazně zvyšují šance na přežití. Nebezpečí hrozí např. v noci, kdy lidé spí a není nikdo, kdo by si požáru včas všiml a zalarmoval ohrožené osoby. Tři ze čtyř obětí požárů neuhoří, ale zemřou kvůli nadýchání se toxických zplodin hoření vznikajících při požáru. Kouř je rychlejší a tišší než oheň a i malý požár dokáže po pár minutách zaplnit byt vysoce toxickými zplodinami, které již při několika vdechnutích způsobují smrt člověka. Zachránit nás může jen včasné varování. Je to určitě výhodná investice, hlásič dokáže zachránit život a zdraví.

Vyhláška č. 23/2008 Sb. stanoví, že domácnosti v nových objektech (tedy schválených po 1.7. 2008) musí být vybaveny autonomními hlásiči kouře. Instalace autonomního hlásiče požáru není nikterak složitá a měl by to zvládnout každý. Při jejich instalaci se vždy postupuje podle návodu výrobce.

Upozorňujeme ale, že pokud se bude hlásič požáru pořizovat do nové stavby, tedy do objektu schváleného až po 1.7. 2008 jak povinně stanoví vyhláška, pak by měl hlásič v souladu s projektovou dokumentací stavby nainstalovat vyškolený odborník, který musí jeho instalaci ještě před začátkem užívání prokázat stavebnímu úřadu, a to předložením dokladů o montáži a funkčnosti.

Výrobci těchto zařízení většinou doporučují hlásiče požáru umísťovat doprostřed stropu, minimálně však ve vzdálenosti 60 cm od stěny, ve výšce maximálně 6 metrů od podlahy. Dle vyhlášky by měl být hlásič umístěn v části vedoucí k východu z bytu , respektive v části bytu vedoucí směrem do únikové cesty. Umístit hlásič v centrální části bytu je nejvýhodnější proto, že se zde potkávají vlastně všechny nebo více částí bytu. V případě, že by vznikl požár v jedné z místností, tak by se kouř šířil i do těchto centrálních prostor s hlásičem požáru, který by uživatele bytu včas upozornil na nebezpečí. Optimální ale samozřejmě je, pokud máte hlásič v každé obytné místnosti, nebo alespoň v centrální části bytu a na každém podlaží domu, a pak také samozřejmě tam, kde lze předpokládat možnost vzniku požáru.

Detektor není vhodné umisťovat:

  • ve vrcholu půdního prostoru u sedlové střechy (tvar střechy ve tvaru písmene A) a všude tam, kde dochází ke snížené cirkulaci vzduchu (na rozhraní stěny a stropu)
  • v prostorách, kde je zvýšený výskyt prachu a vodní páry (koupelny) v části prostoru, kde dochází k vysoké cirkulaci vzduchu, v blízkosti ventilátorů, tepelných zdrojů (nad topením), zářivkových a výbojkových svítidel a ionizátorů vzduchu,
  • do prostorů s vysokou koncentrací cigaretového kouře, výparů barev, rozpouštědel a výfukových plynů.

Umístění hlásiče:

V návodu výrobce by mělo být uvedeno, jakým způsobem a jak často se má hlásič kontrolovat. Kontrolu nemusí dělat vyškolená osoba, ale i sám uživatel hlásiče - např. jednou měsíčně prostým stisknutím kontrolního tlačítka (čímž se kontrolně spustí alarm). Jinak stačí jednou za čas v hlásiči vyměnit baterie, přičemž akustický signál (popř. blikající kontrolka) uživatele sám upozorní v momentě, když již baterie dochází. Baterie v hlásiči vydrží minimálně 1 rok, existují ale i s mnohem delší životností. Pamatujte, že hlásič s vybitou baterií je nefunkční.